Žili jako prase, pak je ale zdravý životní styl chytl tak, že na něm založili byznys. Jsou z nich trenéři, výživoví poradci či zakladatelé raw bister

Žili
3. 4. 2019

Žil jsem jako prase, říká o sobě Michal Vrátný, trenér a zakladatel sítě tělocvičen Železná koule, který se zhruba před 10 lety rozhodl pro radikální změnu životního stylu.

 

Studoval informatiku a pracoval v IT firmě, což znamenalo až 12 hodin denně sezení u obrazovky. Každý den vypil kolem tří litrů Coca-Coly, jedl téměř výhradně v rychlých občerstveních a čtyřikrát do týdne vysedával v baru.

 

Ke změně ho donutila až extrémní únava. "Cítil jsem se jako mobil s jedním procentem baterky, který se těsně před vybitím začíná zasekávat a blbnout. A začalo mi to děsně vadit," vypráví dnes třicetiletý sportovec a propagátor cvičení s náčiním zvaným kettlebell, tedy železné koule, podle níž se jmenují i jeho tělocvičny.

 

K pohybu měl blízko odmala, každý víkend běhal někde po lese a aktivní byl i v dalších oblastech. Dělal muziku, věnoval se grafickému designu a fotografoval. Když se ale v 18 letech přestěhoval z rodného Liberce do Prahy, jeho zájmy se smrskly na sezení v barech.

 

"Jednou takhle v neděli jsem se rozhodl, že už to tak nechci. Vyházel jsem z lednice veškeré nezdravé jídlo a od pondělí začal každé ráno běhat, chodit do posilovny a dělat bojové sporty.

 

Omezil jsem alkohol a začal jsem jíst to, co jsem v té době považoval za zdravé," líčí Vrátný.

 

Dostatečnou motivací mu přitom bylo znechucení stavem, do jakého se mu předtím podařilo dostat. Navíc je zvyklý buď věci dělat na sto procent, nebo vůbec. Všechny informace si hledal sám a hodně experimentoval.

 

"Kvůli tomu to všechno trvalo dost dlouho a nadělal jsem při tom spoustu chyb. Dnes už vím, že takhle radikální změna není zrovna dobrý přístup. Po sedmi měsících bez cukru jsem si dal koláč a udělalo se mi strašně zle. A řekl jsem si, že nechci mít tělo, které není schopné zpracovat obyčejný koláč. Ono máloco je dobré nebo špatné, jde hlavně o dávku," říká dnes úspěšný trenér.

 

Chuť vykašlat se na veškerou svou snahu měl každé ráno, když mu v půl šesté zvonil budík a obouval se do bot na běhání.

 

Překonávat sám sebe mu pomáhaly tři věci: návyk, krátkodobý horizont a myšlenka na to, jak se bude cítit potom.

 

"Nesoustředil jsem se na konkrétní cíle, ale na proces. Místo abych si předsevzal, že do března shodím 10 kilo, radši jsem se rozhodl, že budu každý den půl hodiny cvičit. Neměl jsem žádný cíl za spoustu měsíců, ale mou metou byl zítřejší trénink a další den zase a znovu. A když se mi třeba nechtělo, představil jsem si, jak se budu cítit večer. Jestli budu mít radost, že jsem na trénink šel, nebo výčitky, že jsem se na to vykašlal," přibližuje svou strategii Vrátný.

 

Na začátku mu také pomáhaly drobné krůčky. Stávalo se mu například, že seděl v obývacím pokoji u seriálu a byl líný trénovat. Tak si řekl, že se alespoň převlékne do tepláků. A ve chvíli, kdy už byl ve sportovním, odhodlal se dát si 10 dřepů. A když už udělal dřepy, rovnou odcvičil celý trénink.

 

Dnes se snaží každý den ujít kolem 10 kilometrů. "Pomáhá mi to čistit si hlavu. Většinou mě při tom napadají dobré nápady anebo poslouchám podcasty," popisuje Vrátný. Dbá rovněž na dostatečný a kvalitní spánek. Brzy vstává i chodí spát.

 

Zároveň omezuje čas strávený u obrazovky, ať už počítače, mobilu nebo televize, zejména v ranních a večerních hodinách.

 

"Sezení a koukání do displeje považuji za jedny z největších ničitelů těla," podotýká Vrátný.

 

 

 

Celý článek si můžete přečíst také ZDE.

Nákupní košík

V košíku nemáte žádné položky.

Pokračovat v nákupu